Ach, ta moje děravá hlava

březen 2017

Zamykám, vypínám, odcházím.  A ty jsi který? Pomóóc. Hledám peněženku. Za vše může mozek. 

Při cestě do práce přemýšlíte, jestli jste opravdu zamknuli dveře od bytu nebo zda jste doopravdy vypnuli žehličku. Po delší době hovoříte s člověkem, kterého znáte, ale nemůžete si vybavit, jak se jmenuje. Už dvě hodiny sedíte nad rozepsaným e-mailem a ne a ne najít ta správná slova. O vlásek jste unikli nabouranému autu, na poslední chvíli jste totiž dupli na brzdu.

Za vše může váš mozek.

 

Zaostřeno. Co je mimo, je neviditelné

Při jednom experimentu na Harvardské univerzitě promítali video o míčové hře dvou studentských týmů. Úkolem bylo spočítat, kolikrát si během hry vymění míč týmy v bílých trikotech. Diváci se sice neshodli v počtech, ale to nebylo důležité. Ani jeden z nich si nevšiml, že v průběhu videa přeběhl přes obrazovku muž v kostýmu gorily, zabušil si do hrudi a odešel. Teprve při druhém zhlédnutí videa si toho diváci všimli. Věděli totiž, že se tam gorila objeví.  Vidíme to, co chceme vidět, nebo-li to, na co zaměříme svou pozornost. Velmi snadno pak můžeme přehlédnout podstatné věci.

 

Zamykám, vypínám, odcházím. Jsem v klidu

Nervózní podupávání v práci nebo při cestě na návštěvu – zamknul jsem? je to vypnuté? Činnosti, které děláme často, se nám stávají rutinou. Při zavazování tkaniček nebo čištění zubů přemýšlíme nad filmem, který jsme viděli, nebo nad přípravou večeře. Hlava je jinde než tělo. Nejsme tady a teď. Tkaničky a zuby zvládneme. Ale celodenní přemýšlení, jestli jsme zamknuli dveře od bytu, je sžírající. A většinou se vrátíme. Chceme-li si ušetřit čas a být v klidu, musíme nad činnostmi, byť jsou rutinní, přemýšlet. Pomůže jednoduché uvědomění si toho, co děláme, a vyslovení této činnosti nahlas. Tím totiž zaktivujeme další části mozku, což vede k tomu, že si budeme jisti tím, že jsme opravdu zamknuli.

 

A ty jsi který?

Toho jsem někde viděl... S touto paní jsme se potkali vloni na Dnu otevřených dveří v třebíčské mozkoherně… Ale jak se jenom jmenují? Jména se obecně pamatují těžko. Proto si musíme pomoci. Nejprve se ujistěte, zda správně rozumíte jménu a příjmení. Pokud ne, požádejte o zopakování. Při stisku ruky jeho nebo její jméno zopakujte. Tím se zvyšuje šance k zapamatování. A teď si osobu pozorně prohlédněte a najděte něco charakteristického, zvláštního (divného, chcete-li). Může to být styl chůze, znaménko na tváři, brýle, způsob mluvy. To pak spojte ve své fantazii s nějakou představou. Funguje to.

 

Pomóóc. Hledám peněženku

Často slýchávám: Proč se peněženka a klíče nedají prozvonit? Jen by zahrály a byly by znova na světě. Raději zkuste toto: 1. Dávejte si peněženku a klíče stále do stejných kapes. 2. Když je odkládáte, věnujte pozornost tomu, kam je odkládáte. Pokud tuto činnost budete dělat nevědomě, tzn. automaticky, bez zapojení „vědomé paměti“ a pozornosti, bude tyto věci pořád hledat.

 

Málem bych zapomněla… V sobotu 11. března si připomínáme Den mozku a od 13. března startuje Národní týden trénování paměti

 

Eva Fruhwirtová