Proč se bojíme, když se máme dobře?

únor 2020

Nikdy jsme se jako společnost i jako jednotlivci neměli lépe. Přesto máme strach ze zítřků. Myšlenky o budoucnosti mění dnešek. 

K základním lidským potřebám patří v něco věřit. U nás Čechů je to složitější. Sami sebe charakterizujeme jako národ ateistů. Jedním dechem však dodáváme, že v něco věříme. V něco vyššího, co nás přesahuje. Je to vlastně typický český bipolární postoj. Výstižně o tom mluví můj oblíbenec, psychiatr, Radkin Honzák. Nehovoří o víře, ale ideji společného smyslu. Podle něj je to právě náš největší problém. Houpeme se z extrému do extrému. Na jedné straně je sebepodceňování a na druhé sebepřeceňování. Tento stav je dán právě tím, že nám chybí společný cíl, vize, víra, ať už to pojmenujeme jakkoliv.

Mít cíl, znát smysl

Platí to pro náš osobní život, společnost jako takovou a také ve firemní strategii. Už několik let ukazujeme firmám a učíme je, že bez jasně stanovené a komunikované vize firma/tým neví, kam směřuje. Bloudění a tápání kudy kam se, podnikatelskou optikou, prodražuje. Vize je představa, která udává směr. A jen na tom lze stavět efektivní strategie.  Firemní i životní.


Jakmile lidé přestanou věřit v Boha, tak ne že by nevěřili ničemu. Naopak, věří úplně všemu.

Gilbert Keithe Chestertona

 

Potřebujeme vědět, co se děje ve světě, ve vedlejší vesnici, na co se připravit a co si koupit. Zdrojem informací jsou média (v širokém slova smyslu). Vytvářejí autoritu, která nám přibližuje svět. Bylo to v televizi, tak je to důležité. Dokonce si můžeme nastavit, jaké informace chceme konzumovat. Sociální sítě nám to rády umožní. Rádi se utvrzujeme ve svých názorech a rádi se bavíme s těmi, kdo je sdílejí.  Žijeme v bublinách, které omezují náš rozhled. Je to živné pole pro fakesnews. Není to pravda, ale mohla by být. To nás vrací zpět do nejistoty, že nevíme, čemu věřit, a nebo bezmezně věříme všemu, co se nás dotkne.

 

Jaké to má důsledky?

Dáváme přednost špatným zprávám a nepravděpodobným zprávám, to nás vhání k přemýšlení nad tím, čeho se máme a nemusíme bát. Strach je velmi silná emoce. Slouží k tomu, abychom přežili. A to my přeci chceme přežít. Ve svých bublinách se udržujeme ve stavu skepse a obav z budoucnosti. Nastavení naší hlavy pod vlivem nekriticky přijímaných informací vede k blbé náladě. Je to věc závažná. Pokud totiž náš mozek věří, že rodinný výlet se stejně nepodaří, tak udělá vše proto, aby se opravdu nevydařil. Lidská mysl je mocná a projevuje se i v ekonomické oblasti. Ačkoliv se nenacházíme v ekonomické recesi, tím, že o ní média referují, my se o ní bavíme a podle toho se také začneme chovat.

 

Už dnes se bojíme, co bude zítra

Žijeme v technologicky vyspělém světě, kdy je většina nebezpečných nemocí vymýcena. Česko patří mezi dvacet procent nejbohatších států světa. Ano, máme se dobře. Přesto si to nemyslíme. Živíme v sobě strach z neexistujících nebezpečí ve stále bezpečnějším světě. Stokrát nic umoří i vola.